Trh práce · Metodika
Nezaměstnanost pod 3 %: skutečný úspěch, nebo statistická iluze?
Česká republika opakovaně vévodí evropským tabulkám zaměstnanosti. Ale co se skrývá za jedním číslem?
Metodika rozhoduje: ILO vs. MPSV
Když média uvádějí „nezaměstnanost 2,7 %“, odkazují zpravidla na výběrové šetření pracovních sil (VŠPS) podle metodiky ILO, která zahrnuje pouze osoby aktivně hledající práci a okamžitě dostupné pro nástup. MPSV zároveň publikuje podíl nezaměstnaných osob vycházející z evidence úřadů práce — ta bývá o jeden až dva procentní body vyšší, protože zahrnuje i lidi v rekvalifikacích nebo s omezenou pracovní schopností. Ani jedna metodika nezachycuje tzv. skrytou nezaměstnanost: lidi pracující na částečný úvazek nedobrovolně, nebo ty, kteří hledání práce vzdali. Eurostat odhaduje tento segment na dalších přibližně 4 % pracovní síly v ČR — číslo, které se do nadpisů nedostane, ale má reálný dopad na spotřebu domácností a mzdový tlak v ekonomice.
Nízká nezaměstnanost bez růstu reálných mezd: paradox nebo zákonitost?
V klasické ekonomické teorii tlačí nízká nezaměstnanost mzdy nahoru — pracovníci jsou vzácní, firmy soutěží o jejich přízeň. V České republice tento mechanismus fungoval od roku 2015 do 2019, kdy reálné mzdy rostly o 4–6 % ročně. Od roku 2021 se ale provázanost oslabila: nominální mzdy rostou, ale inflace je v některých čtvrtletích přerostla, takže reálná kupní síla stagnovala nebo klesala. Příčin je více — silný podíl výroby orientované na export se mzdovými stropy danými globální konkurencí, rychlý nárůst nákladů na vstupy a relativně nízká vyjednávací síla odborů v malých firmách. Pro čtenáře to znamená jedno: samotné číslo nezaměstnanosti nestačí — sleduj ho vždy spolu s indexem reálných mezd v tvém odvětví.